Hodně lásky a mrkve

Máme výročí. Už je to docela dlouho, co jsme se s Martinem poznali. No, ale co dát takovému chlapovi jako dárek? Ještě když mi visí dítě na noze (tenkrát jen jedno)? Měl by jíst také trošku více ovoce a zeleniny. To do něj ale nedostanu a hlavně má skoro na všechno alergii.

V hlavě mi blesklo. Říkal mi, že miluje mrkvový dort, ale že ho v České republice nikdo neumí. Jak nikdo? Já nejsem přece nikdo, ani někdo. To dám! Hledám recept, vymýšlím ho po svém. Tolik mrkve? No, snad se mi neudusí v rámci alergické reakce. (Smích.)

Ty jo, ale naše kuchyň neobsahuje ani dortovou formu. Nevadí, na rohu Žižkova je železářství, tam by to jako mohli mít, ne? Mají. Bertíku, do dáme, uděláme tátovi dort.

To jsem si dala… Tuna mrkve, sýrů Philadelphie, hnědý cukr (hle ono je to i docela zdravé – jsem správná manželka). Bertíka to chvíli baví a nakonec je úplně od krému. Zkouším s ním modelovat mrkvičky z marcipánu, ale místo toho mu je doluji z pusy.

Dílo je dokonáno, jak bude můj první dort v životě chutnat? Nikdo neví.

Překvapení! Martin kouká do lednice jako omámený. Co to je? Kde jsi to koupila?

To já sama, drahý. Myslím, že jsem mu udělala opravdu radost. Byl pečený opravdu s láskou.